Na výlet, na který jsme se těšili už od zimy, jsme odjeli 25. května 2016. S panem učitelem Simonidesem jsme se nechali mikrobusem dopravit k pevnosti Hanička. Když jsme vystoupili z autobusu, pro mlhu jsme neviděli na krok, přesto jsme se asi tak v půli cesty setkali s panem učitelem Rezkem. Ten už pro nás měl připravenou 1. hru. Do ruky nám dal GPS a řekl, že si máme podle souřadnic zadaných v GPS najít večeři. Moderní technika naštěstí neselhala tak jsme podle GPSky postupně našli slepičí polévku v pytlíku, sirky, vodu a ešus. Podle těchto indicií jsme tušili, co budeme dělat večer. Jen co jsme došli do tábora Radost a vyndali věci z auta, vydali jsme se k Zemské bráně vzdálené asi 2km od tábora. Tam jsme vylezli na skálu, která stojí nad řekou Divokou Orlicí,  spustili lano a slaňovali jsme. Moc se nám to líbilo a většina si to dala 2 krát. Cestou zpět jsme byli vyčerpaní a tak jsme se stavili na kofolu. Do tábora jsme dorazili asi v 6 hodin. Nasvačili jsme se a přišel čas udělat si večeři. Pan učitel Simonides dal každé skupince 3 sirky, ešus, vodu, polévku, sekyru, rýč a pilu a řekl: „Támhle je les, v tom je dříví a můžete si uvařit večeři“. Tak jsme na nic nečekali a pokoušeli jsme se rozdělat oheň, aby  jsme to neměli tak lehké, tak nám na zem sv. Petr poslal déšť. Netrval dlouho, ale byl velmi silný. Pár skupinkám se to nakonec podařilo a pochutnali si na dobré polévce. Druhý den jsme dopoledne zase užili s lanem ve výškách. Navštívili jsme lanový park v táboře. Odpoledne jsme se vydali na cestu zpět. Byla velmi dlouhá s mnoha přestupy, ale i tak jsme si to všichni užili. Děkujeme učitelům za super výlet a trpělivost.

Klára Dostálová

7. třída